TakZyli
Všechny články
Aleksandra

Život na hřbitově aneb Día de los Muertos

Život na hřbitově aneb Día de los Muertos
Día de MuertosSvátek všech svatýchDušičkyMexikoPolskoofrendascalaveraspan de muertoměsíčekmariachicalaveras literariasAztékovékultura smrtitradicehřbitovyradost ze životadigitální památkavzpomínkové profilydigitální biografie

Když v Polsku 1. listopadu vytváříme největší dopravní zácpy roku a v tichu navštěvujeme hřbitovy, zapalujeme svíčky a v tiché rozjímavosti vzpomínáme na své blízké, v Mexiku se rozvíjí pestrá fiesta s hudbou, jídlem, tancem a cukrovými lebkami! Je to slunce v jejich srdcích i na nebi? Předkřesťanské tradice? Nebo má jejich vztah k zemřelým ještě jiný pramen?

Smrt v rytmu marakasů.

V Mexiku nikdo nebere smrt smrtelně vážně. Zemřelí – podle tradice – neodcházejí navždy; jednou za rok navštěvují živé, aby společně slavili! Proto rodiny staví doma i na hřbitovech malé oltáříky (španělsky ofrendas) a zdobí je svíčkami, květy měsíčku a rodinnými fotografiemi. K tomu každý připraví oblíbená jídla zemřelých, neboť ti přicházejí toho dne na návštěvu. Co nám tedy brání přinést 1. listopadu babiččiny oblíbené máslové sušenky a zapít je ovocným čajem z termosky? Miloval-li dědeček tequilu – stojí tu sklenka tequily. Měla-li babička slabost pro čokoládu – čokoláda na ni čeká. Zemřelí se vracejí, aby si posloužili, poslechli hudbu a viděli, že na ně nikdo nezapomněl. Členové rodiny se svým zesnulým blízkým dokonce často pochlubí svými úspěchy. Vnoučata ukazují babičkám své sportovní trofeje a dospělí se chlubí klíči od nových aut. Zde je vše na místě. Není tu dusná atmosféra ani přehnaná vážnost. Copak naši zesnulí blízcí neměli za života smysl pro humor a nechodili na oslavy? Byli častými hosty – takže i po smrti jsou na seznamu pozvaných.

Cukrové lebky a tančící kostlivci.

Symbolem svátku jsou calaveras – cukrové lebky, často nesoucí jména blízkých. Obchody a ulice se hemží figurkami kostlivců tančících salsu, hrajících na kytary a jezdících na kolech.
V Mexiku smrt neznamená konec, jen změnu rytmu. Není divu, že ulicím vládnou karnevalové průvody a místo černého smutku panují barvy: růžová, tyrkysová, žlutá a oranžová. Královnou květin je toho dne měsíček, z něhož si Mexičanky pletou věnce na ozdobu hlavy. Dechové kapely defilují v „lebkovém“ líčení. Mnozí si nasazují obrovské masky. Fiesta trvá až do svítání.

Chléb mrtvých a další dobroty.

Na stolech vládne pan de muerto – „chléb mrtvých“, sladké pečivo ve tvaru kostí, podávané s horkou čokoládou. Vedle něj již zmíněné cukrové lebky, marcipánové figurky, a dokonce zvláštní pokrmy „pro duchy“.

Někteří věří, že zemřelí skutečně přicházejí; jiní – že jde jen o symbolické pozvání. Všichni se však shodnou, že je to čas radovat se ze vzpomínek, ne truchlit. Nikdo z nás by nechtěl po vlastní smrti vidět plačící blízké. Mexičané slaví život, jehož byli svědky, a opatrují nejlepší společné chvíle, které jim byly dopřány.

Zajímavosti ze země mariachi a duchů.

V některých oblastech Mexika tráví rodiny noc na hřbitovech, zpívají a rozmlouvají se zemřelými u ohně.

Oblíbené jsou „calaveras literarias“ – vtipné básničky o mrtvých i živých! Často hravé rýmy ve stylu: „Zde leží don Pepe, jenž nikdy nechtěl spát, dokud mu smrt neřekla: je konečně čas si pořádně odpočinout!“

Lebky a kostlivci nejsou děsiví – jsou symbolem radosti, humoru a přijetí pomíjivosti.

Tato tradice má kořeny sahající až do dob Aztéků, kteří věřili, že smrt je jen přechodem k další fázi existence.

Co takhle trochu mexické radosti na našich hřbitovech?

Snad se vyplatí vypůjčit si od Mexičanů kousek té veselosti? I naše hřbitovy by mohly získat nádech barev – nejen ve svíčkách, ale i ve vzpomínkách. Radostnější by bylo vzpomínat na milovanou babičku s jejím nakažlivým smíchem a proslulým tvarohovým koláčem než jen v tichu a rozjímání. Není krásnější připomenout si dědečka s jeho legendárním vtipem než jen na černobílé fotografii? Rozptylme ponurou auru hřbitovů.

Zvěčněte radost ze života v digitálním vzpomínkovém profilu.

I v naší kultuře můžeme slavit život – vytvářením digitálních biografií a vzpomínkových profilů, které uchovávají nejradostnější okamžiky našich blízkých. Fotografie z dovolených, klipy z rodinných oslav, jejich oblíbená rčení, a dokonce historky, které dodnes vyvolají úsměv. Můžeme se také pochlubit výjimečnými úspěchy a činy členů naší rodiny. Zvěčnit společné cesty nebo ukázat vášeň, která člověka, jehož jsme milovali, provázela životem.

Vždyť naši blízcí by si přáli, abychom na ně vzpomínali s úsměvem – ne se smutkem.

Ať i polské hřbitovy zní vzpomínkami, smíchem a barvami.

A pokud chcete, aby si vaše blízké lidé pamatovali takové, jací byli za života – s vášní, humorem a vřelostí – vytvořte jim digitální vzpomínkový profil, který navždy uchová jejich nejlepší chvíle.

Podívejte se na vzpomínkový profil

Den mrtvých v Mexiku. Život na hřbitově aneb Día de los Muertos. | TakŻyli