Twoja Cisza – rozhovor o zármutku. Jasně a konkrétně.
V tomto rozhovoru se věnujeme tomu, na čem lidem, kteří ztratili blízkého, nejvíc záleží. Konkrétně, bez okolků a s nástrojem, který už mnoha lidem v zármutku pomohl.
Tak Żyli: Jste někdo, kdo nasměroval svou sílu a energii k pomoci lidem v zármutku. Proč jste zvolila právě tuto cestu? Napsala jste výborného průvodce, o němž si povíme.
Twoja Cisza: K této cestě mě donutil život. Když se můj svět zastavil, zaplavila mě vlna prázdných frází a dobrých rad od lidí, kteří neměli ponětí o skutečném utrpení. Cítila jsem strašnou osamělost. Tohoto průvodce jsem napsala, protože jsem před 10 lety zoufale potřebovala někoho, kdo by mě nesoudil, neříkal mi, ať jsem silná, a prostě mě nechal se zhroutit. Protože tehdy takový člověk nebyl, stala jsem se tím člověkem dnes. Pro sebe i pro druhé.
TŻ: S jakými obtížemi se lidé, kteří utrpěli ztrátu, nejčastěji potýkají? Je v dnešní věčně usměvavé kultuře úspěchu a štěstí místo pro vědomé prožívání zármutku?
Twoja Cisza: Mohu mluvit jen ze své perspektivy, protože každý si tím prochází jinak. Pro mě byla největší obtíží brutální všednost a naprostá ztráta pocitu bezpečí. Zármutek vás fyzicky ochromí. Objevují se obrovské problémy s usínáním a ráno s vstáváním z postele. Přinutit se k tak základním věcem, jako je osprchovat se nebo něco sníst, se stává bojem. Máte pocit, jako byste se náhle stali dítětem, které zoufale potřebuje péči dospělého… s tím rozdílem, že tím dospělým jste vy a musíte to vydržet.
A právě pro tohle v moderním světě není místo. Žijeme v kultuře věčného úspěchu a úsměvů, která takovou bezmoc nesnáší. Očekává se od nás, že se rychle „postavíme na nohy“, sebereme se a budeme produktivní. Skutečný zármutek je tabu, protože lidé se bojí tak těžkých, tíživých emocí a cizích slz. Raději tuto bolest zavřeme mezi čtyři stěny. Uvnitř se prostě rozpadáte, zatímco svět venku se řítí dál, jako by se nic nestalo.
TŻ: Co je e-kniha „Když se svět zastavil“? Odkud vzešel nápad na právě tuto formu péče o lidi v zármutku?
Twoja Cisza: Můj projekt není obyčejná e-kniha se zdí textu, ale pracovní sešit o více než 250 stranách. Není to klasický lékařský nebo psychologický průvodce, protože, jak jsem řekla, nejsem lékařka. Vytvořila jsem jej jako nástroj s prostorem pro vypsání svých nejtemnějších myšlenek. Jde o to projít tou tmou krok za krokem a nedržet vše v sobě. Mnoho lidí v zármutku není v péči psychiatra ani psychologa, protože si to například prostě nemohou dovolit, a státní pomoc je často nedostupná. A po večerech zůstává mnoho lidí v takovém stavu, že nevědí, co se sebou.
Chtěla jsem jim dát oporu, které se mně samotné nikdy nedostalo, když jsem ji nejvíc hledala.
Nápad vznikl proto, že jsem po smrti mámy ležela na podlaze v koupelně a myslela si, že se zbláznila. Bála jsem se vlastních emocí. Cítila jsem něco tak silného, že jsem byla přesvědčená, že skončím na psychiatrii. V tomto sešitě jsem se snažila vysvětlit, že to, co se vám tehdy děje v hlavě, je normální. Nikdo o tom nemluví. Ve školách nás neučí o emocích a pocitech, a měli by. Dotýkám se tam velmi bolestivých věcí, ale právě proto, abyste se mohli postavit bok po boku tomu, co bolí, a tomu, co si člověk myslí, ale nahlas neřekne. V tomto pracovním sešitě to ze sebe můžete dostat a nikdo vás nebude soudit.
TŻ: Váš pracovní sešit se od ostatních liší tím, že jej lze spoluvytvářet. Jaké potřeby lidí v zármutku má naplnit, s čím může pomoci? K čemu slouží cvičení, která obsahuje?
Twoja Cisza: Tento pracovní sešit má spoustu konkrétních silných stránek, které chci říci naplno, protože každá z těchto 252 stran se zrodila z mé vlastní bolesti. Jeho největší hodnotou je, že člověku dává radikální rozhřešení. Snímá mu z ramen to obludné nutkání s názvem musíš být statečný, musíš se sebrat, musíš to zvládat lépe. Ukazuje, že pokud jediné, co jste dnes dokázali, bylo prostě zírat do stropu, je to velké vítězství a pro tu chvíli zcela dostačující.
Další silnou stránkou je, že vám dovoluje psát ošklivě a chaoticky, slovy plnými chyb a rozmazanými slzami. Dává vám fyzické řádky, na které bez souzení vylijete myšlenky tak temné a bolestivé, že se je člověk bojí komukoli nahlas říci ze strachu, že ho budou mít za blázna. Pomáhá prolomit ochromující hluk a roj vtíravých myšlenek v hlavě velmi jednoduchými, minimalistickými somatickými a holistickými technikami – například rytmickými cvičeními jako Tik Ťak Ťok, která od vyčerpaného mozku nevyžadují žádnou složitou analýzu ani logiku.
Obrovským plusem je také to, že se stává ochranným brněním proti vnějšímu světu. Obsahuje hotové, jednoduché vzkazy a „návody“ pro blízké, které stačí zkopírovat a poslat jim, abyste nemuseli posté odpovídat na dotěrné otázky nebo vysvětlovat své mlčení. Pomáhá také velmi otevřeně a upřímně se vypořádat s vinou a s tím vyčerpávajícím kolotočem myšlenek s názvem „kdybych jen…“. Nesnaží se člověka násilím spravit; místo toho se staví bok po boku jeho bezmoci a dává mu plnou svrchovanost a právo prožívat ztrátu výhradně po svém.
TŻ: Pro koho je určen – jen pro lidi v zármutku, nebo i pro jejich blízké?
Twoja Cisza: Je určen výhradně lidem, kteří utrpěli ztrátu, kteří museli náhle čelit brutální reorganizaci všedního života a cítí se ochromeni věcmi, které dříve dělal ten druhý člověk – od správy hesel a účtů po domácí opravy nebo pojištění. Je pro ty, kdo se potýkají se strašnou hanbou, že se jako dospělí najednou cítí tak bezmocní jako děti tváří v tvář obyčejným životním záležitostem, a kdo se bojí soudů okolí. Ukazuji tam také, jak ztráta ničí fyzické tělo; píšu o chronickém stresu, chronické únavě, nespavosti a o vyšetřeních, která je třeba podstoupit, abyste vůbec přežili. Pracovní sešit se také dotýká tématu vztahů, které jsou po smrti blízkého brutálně vystaveny zkoušce, a učí, jak si nastavit pevné hranice vůči lidem, kteří vám ubližují svou „moudrostí“. Je to prostor pro znovunabytí nezávislosti a uspořádání technické i citové stránky života ve světě, který se zhroutil.
TŻ: E-kniha vám pomáhá přestat s „kdyby“ a dotýká se toho, co považujeme za velmi důležité téma – odpuštění sobě samému. Co si lidé v zármutku často neodpouštějí nebo z čeho se obviňují?
Twoja Cisza: Kolem zármutku vyrostlo strašné přesvědčení – že vina se objeví jen tehdy, když se stalo něco zlého – zatímco pravda je taková, že naše mysl je prostě zděšená bezmocí. Smyčka sebeobviňování nám dává iluzi, že jsme na věci měli nějaký vliv. Z mé zkušenosti a z toho, čemu se v sešitě věnuji, jsou tyto důvody sebeobviňování velmi všední a bolestivé.
Nejčastěji se lidé trápí takzvaným zpětným pohledem – dnešní znalostí přiloženou k včerejší nevědomosti. Přehrávají si v hlavě film posledních dní a obviňují se ze zmeškaného telefonátu, z nevyřčeného „miluji tě“ nebo z toho, že dali přednost vlastnímu spánku a odpočinku před setkáním. Já sama jsem si deset let nesla trest za to, že jsem mámu pár dní před její smrtí neodvezla po práci domů, protože jsem byla unavená – a tak jsem ji příště uviděla až v ložnici, když už bylo její tělo studené.
Lidé v zármutku se obviňují z normálních, lidských reflexů, které byly důkazem, že tehdy žili obyčejně a věřili, že přijde zítřek. Trýzní se myšlenkami, že mohli vědět, předvídat a svého blízkého zachránit. Mysl tehdy použije krutý filtr, vymaže roky přítomnosti a lásky a před očima ponechá jen ten jeden okamžik, v němž jste selhali nebo si něčeho nevšimli.
Zvláštní věcí, z níž se lidé strašlivě obviňují, je to, co se děje po ztrátě. Cítí palčivou hanbu a bičují se za to, že na chvíli mysleli na něco jiného, že se něčemu usmáli, že si koupili hezké šaty nebo zašli ke kadeřníkovi. Podvědomě svou bolest živí, protože se bojí, že kdyby vinu pustili a začali se vracet k normálu, bylo by to jako zradit památku toho člověka. Tento pracovní sešit existuje proto, aby všechny tyto trýznivé myšlenky vytáhl ze stínu, nahlas je pojmenoval a pomohl pochopit, že skutečná láska nás nikdy nežádala o trest…
TŻ: Váš pracovní sešit vám dovoluje být „ne v pořádku“. Zdá se, že tento způsob nazývání věcí pravými jmény oslovuje mnoho lidí. Jaké vzkazy dostáváte od lidí, kteří e-knihu použili?
Twoja Cisza: Vzkazy, které dostávám, jsou pro mě neuvěřitelným důkazem, jak moc lidé potřebovali cítit, že v celé té bolesti nemusejí být stateční. Často mi píšou uprostřed noci…
Nejdůležitější, co od nich slýchám, jsou slova úlevy: konečně jsem přestal mít pocit, že se zblázním. Lidé mi děkují, že jim tato e-kniha dovoluje prostě být „ne v pořádku“. Píšou o tíze, která jim spadla ze srdce, když si přečetli, že jejich ochromení, mlha v hlavě, ztrácení klíčů nebo to, že nejjednodušší úkoly trvají věčnost, není žádná jejich neschopnost, ale důkaz mocného boje o přežití, který nyní jejich tělo svádí.
Dostávám vzkazy od lidí, kteří se poprvé po měsících cítili bezpečně. Píšou, že se zhroutili teprve u prázdných řádků v sešitě, protože tam mohli bez strachu a hanby vylít na papír své nejtěžší, nejbolestivější myšlenky, které by nikdy nikomu blízkému neřekli, protože vědí, že tyto stránky přijmou vše bez jakéhokoli souzení.
Muži mi píšou o odložení brnění „opraváře“. O tom, jak moc potřebovali slyšet, že když si dovolí bezmoc, slabost a slzy, neubírá jim to na mužnosti, ale konečně jim to dovoluje být k sobě upřímní. Tyto vzkazy mi ukazují, že tento sešit dává lidem plnou svobodu a něžné svolení prostě si lehnout, vzlykat a být v troskách tak dlouho, jak potřebují.
TŻ: To, co jste už udělala pro tolik lidí v nouzi, je k nezaplacení. Víme, že jste lidem pomohla projít často nejtěžšími emocemi jejich života. Přejeme vám vše nejlepší.
Twoja Cisza: Děkuji.
Pracovní sešit „Když se svět zastavil“ je k dispozici zde
